Úvod

V letošním roce slaví basketbal v Holicích 40. výročí své existence. Členové Basketbalového všesportovního klubu se rozhodli k tomuto výročí vydat vzpomínkový almanach, ve kterém se pokusili historii basketbalu v Holicích zmapovat a připomenout některé události, některá jména a důležitá data.

výkonný výbor BVK

Historie basketbalu v Holicích

Basketbal v Holicích se na svém úplném začátku hrál již v 60. letech jako součást hodin tělesné výchovy na základních školách a postupně se přirozenou cestou přenesl i na místní střední školu a učiliště. Jedinou možností, kde hrát, byla stará sokolovna. Basketbal, jako míčová hra mezi mládeží oblíbená, se rovněž hrál v rámci všeobecného cvičení v tzv. „Sokole“. V průběhu 70. let se uskutečnilo několik prvních přátelských utkání mezi studenty místního gymnázia a SOU dopravního. V téže době, od roku 1971 se studenti gymnázia pravidelně zúčastňovali středoškolských her v basketbalu. V roce 1973 obsadili v okresním finále středoškolských her 2. místo a postoupili do krajského finále, kam již však tehdejším vedením školy nebyli uvolněni. V barvách gymnázia v té době mimo jiné hráli Václav Málek, Robert Říha, Ladislav Effenberk, Zdeněk Štross, Luděk a Evžen Kaplanovi, Lubomír Svoboda a další.

Největšími propagátory basketbalu v hodinách tělesné výchovy a při cvičeních v sokole byli učitelé tělocviku Bohuslav Michalec a Bohuslav Schneidervint. V rámci sokolského cvičení se z této generace hraní basketbalu věnovali Pavel a Josef Welschovi, Pavel Teplý, Miroslav Pacovský, Václav Vojtěch, Pavel Frolík, Miloš Komárek, Miloš Poledno, Jan Čoltko, František Vojtěch, Petr Hašek, Jan Kopecký, Vladimír Kučera, Jiří Tobiášek a další.

Sokol byl tehdy lidové označení pro ZRTV (základní a rekreační tělesná výchova). Odbor ZRTV byl součástí Tělovýchovné jednoty Jiskra Holice. Největší pochopení pro hraní basketbalu v rámci sokolského cvičení měl mladý cvičitel Václav Vojtěch.

Podmínky pro basketbal v holické sokolovně byly špatné – kluzké parkety, malé rozměry hřiště, tyče na šplh byly umístěny v prostoru hřiště, radiátory ústředního topení téměř zasahovaly do hrací plochy a všemu dominovaly prkenné desky s viklajícími se koši, kterým hráči říkali „lapače“. I přes tyto nevyhovující podmínky chuť do basketbalu v Holicích rostla. Přibývalo dalších hráčů, zejména z mladších ročníků tehdejší hráčské generace jakými byli Petr a Přemek Pekáčovi, Martin Bahník, Petr a Luděk Půlpánovi, Pavel Dvořák, Pavel Hojka, Zdeněk Huňáček, Roman Murdych a další.

Prvním významným mezníkem v historii holického basketbalu se stal 25. prosinec 1979, kdy byl oficiálně uspořádán 1. vánoční turnaj. Zúčastnilo se ho 20 hráčů rozdělených do 4 týmů a z důvodů malého hřiště v sokolovně se hrálo čtyři hráči proti čtyřem. Ve dvou následujících letech se turnaj nekonal v důsledku nedostatku uhlí pro vytápění sokolovny. Druhý ročník se tedy odehrál až v roce 1982, opět 25. prosince, a to i přes skutečnost, že i v této zimě nebylo uhlí na vytápění sokolovny. Hrálo se za podmínek jako na venkovním hřišti a účastníkům šla při hře pára od úst. Turnaje se zúčastnilo již celkem 6 týmů – ZRTV 1, ZRTV 2, ZRTV 3, SSM (Socialistický svaz mládeže), HSC (Had švih klub – soukromá parta sportovních nadšenců) a družstvo výrobního závodu TOS Holice. Ve finále turnaje zvítězilo družstvo ZRTV 3 ve složení Lubomír Svoboda, Vítězslav Trojan, Miloš Poledno a Josef Welsch nad družstvem TOSu 34 : 31. Družstvo TOSu hrálo ve složení Pavel Welsch, Miroslav Pacovský, Karel Pávek a bratři Stanislav a Václav Mládkovi. Zdařilý průběh celého turnaje a překonání nepříznivých klimatických podmínek se stalo impulsem do příštích let, kdy následovala nepřetržitá řada těchto turnajů konaných vždy 25. prosince. Postupem času se z turnaje stala sváteční slavnost pro všechny generace holických basketbalistů, kdy se všichni sejdou, jednotlivé týmy se vytvoří vždy losováním ze všech věkových kategorií stávajících i bývalých hráčů, včetně žen. Ve vánoční atmosféře si pěkně zasportují a na závěrečné večerní taneční zábavě svoje setkání řádným způsobem oslaví. Nepřetržitá řada těchto turnajů trvá doposud a v letošním jubilejním roce 2004 se bude konat jižjeho 24. ročník.

Protože soutěživost je vlastnost daná všem sportovcům ve všech druzích sportu,i holičtí basketbalisté začali toužit po konfrontaci s týmy z jiných regionů. Výsledkem toho bylo dojednání přátelského utkání s družstvem Spartaku Hradec Králové, které se uskutečnilo v prosinci 1979 v Hradci Králové. Tým Hradce Králové byl složen z bývalých ligových hráčů a byl nad možnosti a síly holických basketbalistů. Prohra však pro ně neznamenala zklamání,naopak se stala motivací do dalšího tréninku.Zmíněné utkání se do historie holického basketbalu zapsalo i vznikem nového slengového výrazu „HRADEC“, kterému rozumějí jenom místní basketbalisté a znamená to neúspěšnou střelu na koš, kdy se míč nedotkne ani desky ani obroučky.

V letech 1981 až 1982 se uskutečnila další přátelská utkání, a to s družstvem Transporty Chrudim „B“. Utkání měla vždy vyrovnaný průběh a stala se impulsem k vážnému zamyšlení, zda by nebylo vhodné začít hrát v Holicích nějakou pravidelnou basketbalovou soutěž. Největší překážkou k uskutečnění tohoto historického kroku se zdála být malá a pro plnohodnotný basketbal zcela nevyhovující tělocvična sokolovny. Po zjištění, že oficiální mistrovské soutěže organizované tehdejším basketbalovým svazem ČSTV se v té době hrály v podobných tělocvičnách v celém Východočeském kraji, uzrálo definitivní rozhodnutí přihlásit družstvo mužů do nejnižší existující mistrovské soutěže, kterou byla soutěž organizovaná pro okresy Pardubice a Chrudim – „Meziokresní přebor“. Nutno zde dodat, že tato soutěž měla velice dobrou sportovní úroveň, protože zejména v pardubických týmech hrálo mnoho bývalých ligových hráčů. Velkou motivací k účasti v pravidelných mistrovských soutěžích basketbalu byla také v té době právě probíhající výstavba nové městské tělocvičny, která rozlohou své sportovní plochy skýtala záruky pro neomezený rozvoj tohoto sportu.

Podzim roku 1984, kdy do pravidelných mistrovských soutěží zasáhlo poprvé také basketbalové družstvo Holic, se tak stal druhým významným mezníkem v historii basketbalu v Holicích. Základní kádr družstva tvořili hráči Lubomír Svoboda, Miloslav Beneš, Pavel a Josef Welschovi, Luděk a Evžen Kaplanovi, Vítězslav Trojan, Miloš Komárek, Robert Říha, Ladislav Fára, Ladislav Effenberk, Miloš Poledno, Zdeněk Huňáček a další.

Ve stínu těchto událostí stále více sílila mezi holickými basketbalisty touha vytvořit samostatný sportovní oddíl v rámci tehdejší TJ Jiskra Holice. Posledním a definitivním impulsem k tomuto historickému kroku se stalo dokončení výstavby nové městské tělocvičny. Ta byla otevřena v roce 1984 a tento rok se stal třetím důležitým mezníkem pro holický basketbal. Hlavní výbor Tělovýchovné jednoty Jiskra Holice vyšel vstříc holickým basketbalistům, kteří svoji činnost doposud provozovali v rámci všeobecného sokolského cvičení, a schválil jejich žádost na založení samostatného oddílu basketbalu pod hlavičkou TJ Jiskra Holice. Prvním předsedou oddílu se stal Evžen Kaplan, který tuto činnost vykonával až do roku 1990, kdy ho vystřídal Lubomír Svoboda. Od roku 1992 až dosud stojí v čele oddílu a později samostatného klubu Pavel Welsch. Následné nadšení a pracovní iniciativa členů nového oddílu neznala mezí a basketbalisté si doslova na koleně vyrobili kovové konstrukce na hrací koše, které v nové tělocvičně chyběly, podíleli se na výstavbě venkovního asfaltového hřiště na basketbal, svépomocí provedli výkopové práce pro osvětlení venkovního hřiště a přístupové cesty do tělocvičny.

Otevření nové tělocvičny a založení samostatného oddílu se stalo dalším impulsem pro rozvoj basketbalu v Holicích. Přichází nová generace hráčů, která se basketbalu vyučila pod vedením Václava Vojtěcha v sokolském všeobecném cvičení pro dorost. Byli to zejména Přemek a Petr Pekáčovi, Martin Bahník, Petr a Luděk Půlpánovi, Pavel Hojka, Pavel Dvořák a další.

Někteří členové klubu navštěvují odborné semináře za účelem získání licencí trenérů, další pak absolvují kurzy pro získání licence rozhodčího. V oddíle se následně začíná cíleným způsobem pracovat s mládeží. Hlavním trenérem se stává Pavel Welsch.             

V následujících letech družstvo mužů postupně získávalo zkušenosti v mistrovské soutěži. Hra proti bývalým ligovým hráčům BC Pardubice C, kteří si u holických hráčů vysloužili přezdívku „Laťky“, byla dobrou školou. Hráči tohoto týmu měli převahu nejen výškovou, ale i váhovou. Lídrem soutěže a také tehdejším vzorem, byli muži Sokola Polabiny, kteří hráli a trénovali pod vedením ligového trenéra Jana Skokana. Vždy prestižní utkání, plná zápalu a emocí, sehráli muži s družstvy Přelouče, Chrudimě a Heřmanova Městce. Zdravá rivalita mezi těmito městy se tak přenášela i do basketbalu. Hra mužů nabývala na organizovanosti a postupně se dostavovaly i výhry nad mužstvy z popředí tabulky – VŠCHT Pardubice a Polabinami.

V sezóně 1985/86 byl proveden první nábor mládeže do oddílu basketbalu a zájem dětí o tento sport se potvrdil, když velkým konkurentem byl tradiční holický sport – fotbal. Tímto náborem se začíná psát nová etapa basketbalu v Holicích, která spočívá v systematicky organizované výchově mládeže.

První družstvo žáků pod vedením trenéra Pavla Welsche tvořili chlapci z pátých tříd základních holických škol – Petr Welsch, Miroslav Kasal, Petr Buchar, Milan Shejbal, Pavel Růžička, Tomáš Kaplan, Viktor a Daniel Pařízkovi, Jan Hlinčík, Tomáš Forman, Petr Jirsa, Jan Brychta, Petr Růžek, Tomáš Bůžek, Tomáš Velech, Petr Švehla a Petr Abel. Po roční přípravě bylo družstvo přihlášeno do oblastní soutěže východočeského kraje a postupně prošlo všemi věkovými kategoriemi až do staršího dorostu. Práce s tímto kolektivem přinesla své plody a odchovanci Miroslav Kasal, Pavel Růžička a Milan Shejbal plynule přešli do družstva mužů. Petr Welsch v dorosteneckém věku hostoval v basketbalovém klubu BK Pardubice, kde hrál dorosteneckou ligu. Svými výkony v této soutěži si vybojoval nominaci do reprezentačních týmů České republiky v kategorii kadetů a juniorů. Petr Welsch svoje basketbalové snažení dotáhl nakonec nejdále a stal se profesionálním hráčem basketbalu. Svoji kariéru v 1. lize mužů zahájil v BK Pardubice, odkud později přestoupil do BK Nový Jičín, s kterým se stal v roce 1999 mistrem České republiky. Ve stejném roce byl členem reprezentačního družstva mužů České republiky na mistrovství Evropy ve Francii. Po čtyřech letech strávených v BK Nový Jičín přestoupil do polské basketbalové ligy, kde postupně hrál za týmy Prokom Trefl Sopoty a Noteč Inowroclav. Z Polska se vrátil zpět do týmu BK Nový Jičín, kde odehrál ještě jednu mistrovskou sezónu v nejvyšší české soutěži. Po té musel v 27 letech kariéru profesionálního basketbalisty a reprezentanta České republiky předčasně ukončit. Opakovaná těžká zranění kotníku pravé nohy v průběhu kariéry, byla příčinou stále větších a větších bolestí tohoto kloubu, což mu nakonec zabránilo se nadále věnovat basketbalu vrcholovým způsobem. V dnešní době můžeme Petra Welsche spatři opět v holickém dresu na holické palubovce, jak mladým hráčům v týmu mužů předává své bohaté zkušenosti.

Snaha o systematickou výchovu mládeže vedla k postupným dalším náborům dětí do oddílu basketbalu, a tak v pořadí druhým žákovským družstvem se stali chlapci o 2 - 4 roky mladší. Toto družstvo tvořili zejména Ladislav Effenberk, Vladimír Valenta, Jiří Welsch, Miloš Novák, Lukáš Janda, Pavel Teplý, Miloslav Vaňásek, Petr Helige, Pavel Rošlapil, Luboš Mládek a Luboš Velinský. I toto družstvo prošlo všemi věkovými soutěžemi mládeže východočeského kraje a také mělo své úspěšné jedince. Pavel Teplý, Ladislav Effenberk, Vladimír Valenta a Jiří Welsch hráli v dorosteneckém věku současně ještě dorosteneckou ligu v BK Pardubice, respektive ve Spartaku Rychnov nad kněžnou. Ladislav Effenberk se později dokázal prosadit v 2. lize mužů, kterou hrál za Spartak Rychnov nad Kněžnou. Pavel Teplý reprezentoval Českou republiku v kategoriích kadetů a juniorů. Největšího úspěchu z tohoto týmu a z holického basketbalu vůbec dosáhl Jiří Welsch. Tento talentovaný hráč, který měl navíc i to štěstí, že vyrostl do potřebné výšky, prošel postupně všemi kategoriemi reprezentačních družstev České republiky a v 19ti letech se společně se svým bratrem Petrem zúčastnil mistrovství Evropy mužů ve Francii. V nejvyšší české soutěži mužů začal hrát ještě v dorosteneckém věku v 17ti letech v BK Pardubice a hned se stal oporou týmu. Jeho sportovní kariéra šla rychle nahoru. Po maturitě na Sportovním gymnáziu v Pardubicích odešel studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu do Prahy a současně přestoupil do týmu Sparta Praha, kde hrál nejvyšší českou soutěž 2 roky a ve druhé sezóně byl vyhlášen nejlepším basketbalistou České republiky. Poté odešel ochutnat basketbalový chlebíček do ciziny. Vybral si Slovinsko, zemi basketbalu zaslíbenou. Za 2 roky působení v basketbalovém klubu KK Union Olympia Lublaň se stal dvakrát mistrem Slovinska a vítězem Jadranské ligy, kde získal i pohár určený pro nejlepšího hráče této soutěže. Jednalo se o první ročník nové soutěže, v které se utkaly nejlepší týmy ze zemí bývalé Jugoslávie.

S lublaňským klubem se také po oba roky zúčastnil prestižní basketbalové Euroligy a v obou případech se s tímto týmem probojoval do závěrečných finálových bojů o klubového mistra Evropy. Svými sportovními výkony v těchto soutěžích upoutal pozornost zámořských skautů z nejlepší světové basketbalové soutěže, americké NBA, a v červnovém draftu roku 2002 byl ve slavné newyorské Madison Square Garden draftován jako druhý Čech v historii NBA do týmu Philadelphia 76ers, který ho vzápětí poslal do kalifornského Oaklandu do týmu Golden State Warriors. V tomto klubu Jiří Welsch odehrál svoji první sezónu ve slavné NBA. Na začátku druhé sezóny v této soutěži byl trejdován do týmu Dallas Mawericks, odkud po měsíci přípravy přešel těsně před zahájením soutěže do nejúspěšnějšího družstva historie NBA, do družstva Boston Celtics. V současné době nastupuje v tomto týmu v základní sestavě a bojuje o postup do závěrečného play - off východní konference NBA. Jeho úspěchy v nejlepší basketbalové soutěži světa byly oceněny i v tradiční domácí basketbalové anketě a 15. února 2004 byl vyhlášen nejlepším basketbalistou České republiky roku 2003. 

Výsledek práce s druhým mládežnickým družstvem oddílu basketbalu byl tedy také úspěšný a přinesl své ovoce, když hráči Ladislav Effenberk a Vladimír Valenta po získávání zkušeností na hostováních ve vyšších soutěžích se nakonec stali oporami současného družstva mužů.

Další družstva mládeže již začínala svoji éru tak, jak si to moderní přístupy ke sportovní výchově mládeže začaly vyžadovatv - již v kategorii minižáků, tzn. ve věku 8 až 9 let. I v těchto družstvech se objevili talentovaní jedinci, kteří se prosadili, respektive v současnosti prosazují, v rámci hostování do BK Pardubice v prvoligových mládežnických soutěžích České republiky. Byli a jsou to zejména Jiří Effenberk, Marek Strnad, Pavel Harčár a Vítězslav Trojan. Víťa Trojan se navíc v sezóně 2002/2003 stal s družstvem mladších dorostenců BK Pardubice mistrem České republiky v této věkové kategorii.

Současní starší dorostenci, v pořadí čtvrté mládežnické družstvo holických basketbalistů, stojí na prahu historického úspěchu mládežnického basketbalu v Holicích. Na základě jejich dosavadních výsledků v oblastním přeboru starších dorostenců, kdy jsou s jedinou porážkou jasně v čele tabulky, lze již dnes oprávněně předpokládat, že se stanou v letošní sezóně 2003/2004 přeborníky východočeské oblasti a získají právo na kvalifikaci o postup do 1. ligu starších dorostenců. Družstvo tvoří tito hráči : Lukáš Kantor, Petr Pávek, Petr Kšáda, Vítězslav Branda, Vítězslav Trojan, Pavel Harčár, Kamil Štěrba, Michal Jedlička, Lukáš Mládek, Jan Romanec, Tomáš Kárník, Petr Skála, Jan Vohralík, Tomáš Faltys, Ondřej Záleský, Tomáš Rychlík, David Vopršal a Pavel Sokolovič. Potěšitelná je zejména také skutečnost, že hráči Petr Pávek, Petr Kšáda, Lukáš Kantor a Kamil Štěrba pravidelně hrají současně také za družstvo holických mužů a i jejich mladší spoluhráči z týmu mají perspektivu se v družstvu mužů prosadit.

Přechodem hráčů z toho mládežnického družstva do kategorie mužů bude kompletně dokončena generační výměna celého týmu mužů a stará garda - průkopníci basketbalu v Holicích - tak bude moci odejít do zaslouženého basketbalového důchodu. Původní družstvo mužů, které bylo celá dlouhá léta tvořeno tzv. basketbalovými samouky, bude nahrazeno hráči, kteří prošli komplexní basketbalovou přípravou.

Doplňování družstva mužů vlastními odchovanci je zajištěno dalšími mládežnickými družstvy, která procházejí v současnosti „Holickou basketbalovou školou“ a jsou to tři kolektivy - družstvo minižáků ročník narození 1993, družstvo minižáků ročník narození 1992 a přípravka. V současné době se v Holicích mládežnickému basketbalu věnuje celkem 80 dětí.

Rok po založení prvního družstva žáků bylo v roce 1987 založeno v oddíle basketbalu také družstvo dívek. Družstvo bylo rovněž po roční přípravě přihlášeno do oblastní soutěže žákyň východočeského kraje a postupně prošlo všemi věkovými kategoriemi až do staršího dorostu. Přes množství v mnoha případech drtivých porážek si dívky vytvořily velmi dobrou partu. Basketbal se jim zavrtal pod kůži a i když se nakonec nepodařilo z nich vytvořit družstvo žen a položit tak základy ženského basketbalu v Holicích, zůstaly všechny holickému basketbalu věrné a rády se zúčastňují všech basketbalových akcí, zejména pak vánočního turnaje. Družstvo tvořily hráčky Eva Teplá, Denisa Opplová, Šárka Jedličková, Renata Dalecká, Daniela a Lucie Trojanovy, Hana Bolehovská, Lada Kašparová, Kamila Komárková, Darina Minaříková, Vendula Voříšková, Alena Viková a Tereza Brandejsová. Osobního úspěchu dosáhla Eva Teplá, která se prosadila do družstva Spartaku Hradec Králové, kde hrála 1. dorosteneckou ligu.

Neúspěch se založením ženského basketbalu v Holicích členy oddílu basketbalu neodradil a pokusy stále přetrvávají. V podstatě s každým mládežnickým družstvem chlapců se připravovalo a i v současnosti stále připravuje několik dívek. Bohužel jejich počty jsou nedostačující. Přesto vyrostlo v Holicích několik dalších hráček basketbalu jakými jsou Martina Kroutilová, Barbora Záleská, Kateřina Valentová a zejména pak současná žákyně Aneta Půlpánová. Tato velmi talentovaná hráčka hraje v posledních letech ligové soutěže mládeže současně v Sokole Hradec Králové a v SŠB Pardubice. V sezóně 2002/2003 dosáhla zatím svého největšího sportovního úspěchu, kterým byl zisk titulu mistryně České republiky v kategorii starších minižákyň.

Výchova basketbalové mládeže v Holicích si za dosavadních 19 let své historie vybudovala vlastní systém. Samozřejmostí je každoroční pořádání letního týdenního soustředění všech mládežnických družstev a v posledních třech letech se stává tradicí i týdenní zimní soustředění na lyžích. S nadsázkou tak můžeme hovořit o „Holické basketbalové škole“. Svými výsledky si získala renomé a uznání v širokých basketbalových kruzích a město Holice se stalo významným bodem na basketbalové mapě České republiky.      

Vraťme se ale zpátky do historie. Skupina lidí kolem holického basketbalu se koncem 70. a v průběhu 80. let začíná rozrůstat o rodinné příslušníky a další své příznivce a kromě provozování basketbalu přibývají další sportovní a společenské aktivity. Členové oddílu organizují cyklistické a lyžařské výlety do Orlických hor, sjíždějí české a slovenské řeky na kanoích, tradicí se stává každoroční hodnocení činnosti na výroční schůzi vždy 25. prosince . Tradicí se rovněž stává společenská akce pořádaná spolu s dětmi - každoroční zahajování a ukončování letních prázdnin. Některé aktivity postupně zanikají a vznikají nové, jako například společné prožívání velikonoc na horách, v posledních letech okořeněné pravou českou zabíjačkou, společné prožívání silvestrovských večerů a další. Charakteristickým prvkem a náplní všech těchto aktivit je vždy na prvním místě aktivní a všestranné sportování. K těchto aktivitám lze přičíst i uspořádání basketbalového šestihodinového maratónu. Tato, v té době velmi populární akce, se uskutečnila v létě roku 1999 v tělocvičněTJ Praha – Stodůlky a holičtí basketbalisté se v ní utkali s domácími hráči Stodůlek.Po šesti hodinách nepřetržitého hraní basketbalu odešli holičtí basketbalisté z palubovky naprosto vyčerpáni, ale jako vítězové, i když jen s minimálním rozdílem šesti bodů.

Každý sportovní klub či oddíl stojí neustále před problémem, jak zajistit financování všech svých aktivit. Členové basketbalového oddílu získávali finanční prostředky vybíráním členských příspěvků, prací na řepných kampaních a především pořádáním tanečních diskoték.

Pořádání společenských a sportovních aktivit, starosti se zajišťováním finančních prostředků a další povinnosti spojené s chodem oddílu byly tmelícím prvkem pro soudržnost jeho členů a staly se pevným základem pro zásadní rozhodnutí a kroky učiněné v 90. letech.            

Sametová revoluce v listopadu 1989 s sebou přinesla občanům naší republiky zejména svobodu lidského života a s ní spojené i nové možnosti pro občanské sdružování. Následující 90. léta dvacátého století se nesla v duchu mnoha společenských změn a ani oddíl basketbalu se těmto změnám nevyhnul. Mezi členy oddílu, který stále působil pod hlavičkou TJ Jiskra Holice, sílil názor na vystoupení z tohoto svazku a vydání se na vlastní cestu. Situace uzrála v roce 1996, kdy začíná pracovat přípravná skupina ve složení Pavel Welsch, Lubomír Svoboda, Pavel Dvořák a Dana Půlpánová. Tento přípravný výbor sestavil ve smyslu platného zákona o občanském sdružování stanovy samostatného sportovního klubu. Registrací stanov na Ministerstvu vnitra České republiky dne 21. ledna 1997 tak v Holicích vzniká nové občanské sdružení s názvem Basketbalový všesportovní klub Holice (BVK Holice).

Nový klub měl v první fázi 3 zakládající členy, kterými byli Pavel Welsch, Lubomír Svoboda a Dana Půlpánová. Po zajištění všech nezbytností spojených se samostatnou právní subjektivitou klubu, byla svolána první valná hromada, která se konala dne 8. května v KD Holice. Na této valné hromadě všichni členové starého oddílu basketbalu, existujícího pod hlavičkou TJ Jiskra Holice, přestoupili do samostatného klubu BVK Holice a následně zvolili první výkonný výbor v historii nového klubu. Za členy výkonného výboru klubu byli zvoleni Pavel Welsch – předseda, Dana Půlpánová – místopředsedkyně, Lubomír Svoboda – tajemník, Dana Kaplanová – hospodářka a Pavel Dvořák – člen výkonného výboru. Výkonný výbor pracuje ve stejném složení dodnes, s jedinou výjimkou. Od roku 2002 nahradila hospodářku klubu Danu Kaplanovou Eva Trojanová. 

Rokem 1997 začíná éra samostatného basketbalového klubu v Holicích. V tomto roce se členové klubu rozhodují převzít do svého majetku opuštěnou a polorozpadlou chalupu v Orlickém Záhoří a pouštějí se brigádnicky do její záchrany za účelem využití ke své všesportovní činnosti. Zde dochází k uplatnění přátelských vztahů, vybudovaných mezi členy klubu v minulých letech, a potvrzuje se jejich soudržnost při nespočetných brigádnických hodinách odpracovaných na záchraně chaty. Celkový počet 3 000 předpokládaných potřebných brigádnických hodin už byl dávno překročen a skutečnost se pohybuje na čísle 10 000 hodin. Nikdo však své hodiny nepočítá, každý přikládá ruku k dílu dle svých možností a v letošním roce tak bude moci být rekonstrukce chaty dokončena. 

Předmětem činnosti samostatného klubu i nadále zůstává soutěžní mistrovské provozování basketbalu a rekreačně kondiční provozování sportovního aerobiku pro holickou ženskou veřejnost. Sportovní aerobik začaly pro sebe organizovat manželky holických hráčů v roce 1993. Cvičení nejprve vedla cvičitelka Dana Půlpánová a později se k ní přidala Eva Trojanová. Se cvičením se začínalo v malé tělocvičně ZŠ Holubova. O novém cvičení se velice rychle doslechly ostatní holické ženy a projevily zájem se ho účastnit. Výkonný výbor klubu vyšel tomuto zájmu vstříc a po krátkém čase musel pro nedostatek místa v tělocvičně ZŠ Holubova přesunout cvičení do holické sokolovny. V dnešní době má cvičení díky cvičitelkám Daně Půlpánové a Evě Trojanové mezi holickými ženami stále vysokou oblibu a holická sokolovna jim začíná být těsná. Potěšitelný je zájem zejména z řad dívek v dorosteneckém věku.

Hlavní sport v BVK Holice, kterým zůstává basketbal, prožívá pod hlavičkou samostatného klubu svůj další rozvoj. Družstvo mužů, na svém počátku složené s basketbalových „samouků“, je postupně doplňováno z vlastní mládežnické líhně. Mladí hráči plynule přebírají žezlo od svých předchůdců, kteří v sezóně 1993/1994 postoupili z meziokresního přeboru do nejnižší krajské soutěže východočeské oblasti. Noví soupeři, přechod na hraní mistrovských utkání systémem dvojzápasů sobota odpoledne a neděle dopoledne, cestování po celém východočeském kraji, to všechno byly doposud neznámé věci, kterým se muselo družstvo mužů přizpůsobit. Změnit se muselo i organizační zajišťování mistrovských utkáních, získávání volných termínů v městské tělocvičně a další povinnosti spojené s chodem sportovního klubu, který má v mistrovských soutěžích zapojena 4 družstva. Za účelem částečného finančního zajištění činnosti mládežnických družstev začal klub spolupracovat s Domem dětí a mládeže v Holicích,a tak všechna mládežnická družstva hrají svá mistrovská utkání pod hlavičkou BVK DDM Holice.

Družstvo mužů se i ve vyšší - krajské soutěži dokázalo prosadit a po několika seznamovacích nováčkovských sezónách se stabilně usadilo ve středu tabulky. S příchodem mladých odchovanců šly výkony týmu dále směrem nahoru a v poslední čtyřech ročnících se muži umístili vždy na druhém nebo třetím místě východočeské soutěže. Tyto výsledky vedly k rozhodnutí pokusit se holický basketbal posunout o další patro výše a postoupit do tzv. „basketbalové divize“ – přeboru oblasti východní Čechy. Z této soutěže už vede cesta přímo do 3. celostátní ligy. V současné době je družstvo mužů v oblastní soutěži na prvním místě a vše nasvědčuje tomu, že by se postup do „basketbalové divize“ mohl podařit. Byl by to pro holický basketbal další historický krok kupředu a současně důstojné pokřtění nové palubovky v holické tělocvičně. Snahu holických basketbalistů o postup také umocňuje na letošní rok připravovaná přístavba hlediště k tělocvičně, která toto sportovní zařízení změní ve sportovní halu. Věříme, že nově zrekonstruovaná městská sportovní hala se stane dalším mezníkem historie basketbalu v Holicích a přiblíží náš sport, který jsme doposud hráli za zavřenými dveřmi, široké holické veřejnosti.

Dovětek

Tento článek, jsme sestavili na základě nám dostupných materiálů. Snažili jsme se v něm historii basketbalu v Holicích zaznamenat co nejlépe a co nejvěrněji. Zda se nám to podařilo, či nikoli, necháváme na Vás, sportovní přátelé. Nesmíte se však na nás zlobit, pokud jsme na někoho nebo na něco zapomněli. Nebráníme se ani žádným kritickým připomínkám, ba naopak, uvítáme každou nabídku pomoci. Pro vydávání almanachu při dalších kulatých jubileích holického basketbalu v příštích letech vyzýváme tedy všechny pamětníky ke spolupráci na jeho doplnění.

Lubomír Svoboda a Pavel Welsch